Písemné systémy můžeme rozdělit do "typů" podle toho, jakým způsobem zaznamenávají jimi psaný jazyk. Všimněte si však, že ne každé písmo se přesně hodí do jednoho typu.

  • LOGOGRAFICKÉ PÍSMO
    Systém tohoto typu používá obrovský počet znaků, z nichž každý reprezentuje jeden morfém. Morfém je nejmenší jednotka jazyka nesoucí nějaký význam, takže může logogram (znak logografického písma) znázorňovat slovo nebo i část slova (jako např. příponu k vyjádření plurálu). Díky tomu mohl počet znaků vyrůst až do závratných hodnot jako třeba v čínštině, která má víc než 10 000 znaků (většina z nich se však v každodenním životě neužívá).
  • LOGOFONETICKÉ PÍSMO
    Toto je něco jako osekaná verze logografického systému. V podstatě zde existují dva typy znaků - jedny představují morfémy a druhé představují zvuky. Většina logofonetických písem je logosylabická (logoslabičná), což znamená, že znázorňují slabiky. Výjimkou je pouze egyptština, jejíž fonetické znaky představují souhlásky.
  • SYLABICKÉ (SLABIČNÉ) PÍSMO
    V sylabickém písemném systému se drtivá většina znaků používá pro zobrazení jejich fonetické hodnoty, přičemž jeden znak vždy představuje jednu slabiku. Těch několik nefonetických znaků se používá pro čísla, interpunkci a často používaná slova.
    • Čerokí 
    • Bybloské písmo
    • Etiopské písmo
    • Kyperština
    • Meroitické písmo
    • Staroperské klínové písmo

  • SOUHLÁSKOVÁ ABECEDA
    Souhláskové abecedy jsou všechny odvozené z protosinajského písma. V "čistých" souhláskových abecedách se samohlásky nezaznamenávají, ale v některých písmech i přesto existují zásady, jak chybějící samohlásky poznat.
  • SYLABICKÁ (SLABIČNÁ) ABECEDA
    Jihoasijská písma jako Bráhmí a z něj odvozená pasují jak do slabičných písem, tak do konceptu abeced. Jsou slabičná právě proto, že základní znak sestává ze souhlásky a samohlásky. Každý znak má však stejnou samohlásku, jako například [a] v Bráhmí. K vytvoření slabik s jinou samohláskou se k základním znakům, které jsou tedy něco jako abeceda, přidávají speciální značky. Odtud tedy název "sylabická abeceda".
    • Barmské písmo
    • Bengálské písmo
    • Bráhmí
    • Buginské písmo
    • Devanágarí
    • Grantha
    • Gudžarátí
    • Gupta
    • Gurmukhí
    • hPhags-pa
    • Jávské písmo
    • Kadamba
    • Kalinga
    • Kannadské písmo
    • Kašmírské písmo
    • Kháróští
    • Khmerské písmo
    • Landa
    • Lepčské písmo
    • Malajámské písmo
    • Modí
    • Nagarské písmo
    • Orijské písmo
    • Sarádské písmo
    • Sinhálské písmo
    • Starokannadské písmo
    • Takrijské písmo
    • Tamilské písmo
    • Telužské písmo
    • Thajské písmo
    • Tibetské písmo
    • Točarské písmo

  • SOUHLÁSKO-SAMOHLÁSKOVÁ ABECEDA
    Tímto písmem mohou být zaznamenány téměř všechny zvuky vyskytující se v příslušném jazyce. I když, podívejte se třeba na angličtinu a zjistíte, že ta už je téměř zpátky u logografických systémů...
  • NEZNÁMÉ
    Někdy je možné odvodit typ písma pomocí spočtení počtu znaků. V některých případech je to však nemožné, protože chybí dostatek písemných památek. Nejznámějším příkladem je Phaistský disk.

A CO IDEOGRAFICKÁ PÍSMA?
    Možná jste se také setkali se slovem "ideografický" - tento termín popisuje písemný systém, jehož symboly znázorňují pojmy či věci. Ideografický písemný systém může tedy přečíst jakýkoli člověk mluvící jakoukoli řečí pokud ví, který symbol v písemném systému představuje jaký pojem. Koncept "ideografického" písemného systému však nepasuje na žádné známé písmo. Každý písemný systém na světě představuje jazyk, takže kóduje zvuky a gramatická pravidla. Dokonce i na té nejprimitivnější úrovni, v písemných systémech jako je písmo Naxi nebo Mixtécké písmo, kde hlavní rozsah písma sestává z obrázkových znaků, můžeme nalézt trik k zaznamenání jmen pomocí rébusů.

Díky povaze jazyka navíc dostaneme pomocí skládání slov komplexnější pojmy. Jelikož neexistuje žádný konečný počet kombinací slov, nemohou zřejmě existovat ani adekvátní znaky ke zobrazení všech pojmů v jazyce. Písemný systém tedy musí napodobit přirozený jazyk skládáním dvou znaků dohromady k vytvoření kombinace, která bude vyjadřovat komplexnější pojem. Když se to však stane, nepostaví se vedle sebe znaky jen tak náhodně, ale podle nějakého předepsaného způsobu, který sleduje gramatická pravidla jazyka. A zčistajasna se z písma stane logografický systém!

Tím vším chci říct, že ideografický systém neexistuje. Je to jenom mýtus. Každý písemný systém začíná jako logografický a vyvíjí se dál.

Je to sice samozřejmě pouze můj názor, ale myslím si, že je podložen relativně pádnými důkazy písemných systémů z celého světa.

 

  Nahoru