Přestože název písma napovídá, že by duchovním otcem cyrilice mohl být sv. Cyril, není tomu tak. Sv. Cyril vytvořil složitější a starší (60. léta 9. století) hlaholici. Cyrilice vznikla koncem 9. století v Bulharsku jako součást snah o jeho osamostatnění od Byzantské říše. Duchovní měli místo byzantského ředního jazyka, řečtiny, přejít na jazyk slovanský, k čemuž potřebovali vhodné písmo. Cyrilice je jednodušší a praktičtější než hlaholice. Její autorství se připisuje Metodějovu žáku Klimentovi, důkazy však chybí. V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dál.

Na první pohled je zřejmé, že byla většina písmen cyrilice odvozena z řečtiny. Obrácené N, které představuje [i], pochází z řeckého eta (η). Některá z písmen (jako třeba sykavky) byla převzata z hebrejštiny a syrijských abeced.

Původní cyrilice kolem roku 900 vypadala takto:

Ke každému písmenu bylo přiřazeno slovo. Má se za to, že existovala báseň, kde se tato slova vyskytovala.

Ižica se vyslovovalo jako [v] po A a E, jinak jako [i]. Jer (měkký znak) zřejmě odpovídal dnešní výslovnosti v bulharštině, což znamená, že šlo o podobnou samohlásku jako je anglické "a". Často se psal na konci slov, která by jinak končila souhláskou, např. богъ = bůh.

V následující tabulce je moderní cyrilice (tzv. Azbuka) upravená ke psaní ruštiny. Každé z písmen cyrilice je vlastně párem velkého písmena vlevo a malého písmena vpravo.  Modrá  latinská písmena znázorňují tradiční přepis cyrilice,  fialová  písmena ukazují fonetickou hodnotu jednotlivých písmen.

Pozn.: Ъ dříve představoval velmi vysokou krátkou zadní samohlásku a Ь velmi vysokou krátkou přední samohlásku (tzv. jery). Nyní se nevyslovují, ale místo toho značí, jak se vyslovuje předcházející souhláska. Ь (měkký znak) znamená, že se předcházející souhláska palatalizuje (změkčí), zatímco Ъ (tvrdý znak) znamená, že se předcházející souhláska nepalatalizuje (nezměkčí) ani když je palatalizována jinými písmeny. (Palatalizace je sklon samohlásek [i] a [e] tlačit během vyslovování předchozí souhlásky jazyk do přední části stní dutiny, což způsobí její změkčení - např. z [t] se stane [ť], ze [s] měkké [sj], atd.)


      A CO OSTATNÍ JAZYKY?
  • Ukrajinština používá navíc písmena Є, І a Ї; naopak nepoužívá např. Ы a Э. Г se v ní nečte jako G, ale jako H.

  • Běloruština používá navíc písmena І, Ў a Ґ; nepoužívá např. И, Щ a Ъ. Г se v ní nečte jako G, ale jako H.

  • Srbština používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю a Я. Navíc má Ђ (Đ), Ћ (Ć), Љ (LJ), Њ (NJ) a Џ (D) - písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v chorvatské latince.

  • Makedonština má mnoho společného se srbštinou, akorát navíc používá písmeno Ѕ (DZ), místo Ђ Ѓ a místo Ћ Ќ.

  • Bulharština čte Щ jako T, ne Č; Ъ v ní reprezentuje stejnou samohlásku jako rumunské Ă.

  Nahoru