Římané měli rok lunární, který měl původně deset pevných měsíců. Jejich názvy byly odvozeny od číslovek do deseti, později pak některé od jmen bohů, přírodních jevů a významných obřadů. Rok začínal naším březnem, což také vysvětluje, proč je September (od septem - sedm) září, December (od decem - deset) prosinec, atd. První měsíc Martius, březen, byl zasvěcen bohu války Martovi a obdobně Maius, květen, byl zasvěcen staroitalskému bohu vzrůstu Maiovi.
    Časový rozdíl mezi měsíčním a slunečním rokem vyrovnávali Římané složitým vkládáním přestupných měsíců a až později byly natrvalo přidány další dva měsíce, z nichž Iānuānurius byl zasvěcen bohu začátku a konce Jánovi. Názvy původních měsíců zůstaly, i když už neodpovídaly zařazení v roce.
    Do podoby, kterou známe dnes, přepracoval kalendář Gaius Julius Caesar, proto mu dnes říkáme juliánský. Přestupným dnem však nebyl 29. únor, ale zdvojoval se 24. únor. Na Caesarovu počest byl ještě za jeho života měsíc Qīntīlis (od quīntus - pátý) přejmenován na Iūlius, právě tak jako byl později měsíc Sextīlis (od sextus - šestý) přejmenován podle Caesarova nástupce na Augustus.


  MĚSÍCE
Iānuārius
Februārius
Mārtius
Aprīlis
Maius
Iūnius
Iūlius
Augustus
September
Octōber
November
December
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec


  DNY V TÝDNU
Každodenní životní potřeba si brzo vynutila dělení roku na kratší úseky s pravidelným počtem dní bez ohledu na postavení Měsíce či Slunce. Teprve orientální vliv však přinesl sedmidenní týden, stejně jako pojmenování jednotlivých dní podle nebeských těles, popř. bohů. Tato pojmenování pak byla do cizích jazyků buď přejata, nebo přeložena, a nebo podle významu nahrazena slovem domácím.


  latinsky francouzsky španělsky italsky německy anglicky
pondělí
úterý
středa
čtvrtek
pátek
sobota
neděle
diēs Lūnae
diēs Martis
diēs Mercuriī
diēs Iovis
diēs Veneris
diēs Sāturnī
diēs Sōlis
lundi
mardi
mercredi
jeudi
vendredi
samedi
domanche
lunes
martes
miércoles
jueves
viernes
sábado
domingo
lunedi
martedi
mercoledi
giovedi
venerdi
sabato
domenica
Montag
Dienstag
Mittwoch
Donnerstag
Freitag
Samstag
Sonntag
Monday
Tuesday
Wednesday
Thursday
Friday
Saturday
Sunday


Pozn.:
Německý výraz Dienstag (úterý) není od dienen (sloužit), ale od jména germánského boha války Thingsuse. Obdobně i anglické Tuesday pochází ze staroanglického Tíwes, což je 2. pád od jména Tíw (bůh války), nebo Thursday, které je od staroanglického thúres daeg (den Thora, norského boha hromu). Právě tak německý výraz Freitag (pátek) není od frei (volný), ale je utvořen podle latinského diēs Veneris od germánského jména bohyně lásky Freia.
    Výraz pro sobotu vznikl ve většině indoevropských jazyků z hebrejského šabbath přes latinský překlad sabbatum. Jedinou výjimkou je anglické Saturday, což je přímá obměna latinského diēs Sāturnī.
    Výraz pro neděli vznikl v románských jazycích z latinského křesťanského názvu diēs Dominica (den Páně). Z řady těchto názvů vypadává jen německé Mittwoch připomínající českou středu.


  DATOVÁNÍ
Každý měsíc měl tři pevně stanovené dny:

    Kalendae - kalendy; první den každého měsíce (odtud kalendář)
    Nōnae - nóny; pátý nebo sedmý den každého měsíce a devátý den před idami
    Idūs - idy; třináctý nebo patnáctý den každého měsíce;
             patnáctý den byly idy v březnu, květnu, červenci a říjnu.


    Pomocí těchto tří pevných dnů se určovaly dosti složitým způsobem všechny dny měsíce.

  1. Připadalo-li datum na jeden z oněch tří pevných dnů, použil se pouze jednoduchý tvar:
        Kalendīs Iānuāriīs - lednové kalendy, 1. ledna
        Nōnīs Decembribus - prosincové nóny, 5. prosince
        Idibus Mārtiīs - březnové idy, 15. března

  2. Připadalo-li datum na den předcházející oněm třem základním, použilo se slova prīdiē, za nímž následoval 4. pád příslušného pevného dne a měsíce:
        prīdiē Kalendās Aprīlēs (prid. Kal. Apr.) - den před dubnovými kalendami, 31. března
        prīdiē Nōnās Iūliās (prid. Non. Iul.) - den před červencovými nónami, 6. července
        prīdiē Idūs Octōbrēs (prid. Id. Oct.) - den před říjnovými idami, 14. října

  3. V ostatních případech se odečítalo od nejbližších příštích kalend, nón nebo id, přičemž se počítal jak den datovaný, tak den, od něhož se odečítalo. Vyjádřilo se to obratem ante diem, k němuž se připojil 4. pád příslušné řadové číslovky, jednoho ze tří základních dnů a příslušného měsíce.
        ante diem septimum Idūs Iānuāriās (a. d. VII. Id. Ian.) - 7. ledna (/13 - 7/ +1)
        ante diem tertium Nōnās Mārtiās (a. d. III. Non. Mart.) - 5. března (/7 - 3/ + 1)
        ante diem octāvum Kalendās Februāriās (a. d. VIII. Kal. Febr.) - 23. ledna (/32 - 8/ + 1)

Pozn.:
Počítáme-li pomocí kalend, musíme počet dní předcházejícího měsíce zvýšit o jeden, tj. o kalendy, které jsou už v následujícím měsíci. Obrat ante diem vznikl z diēs ante (v den před...).

Za římské republiky se rok udával podle úřadujících konzulů:
    M. Tulliō Cicerōne C. Antōniō cōnsulibus - za konzulů Marka Tullia Cicerona a Gaia Antonia

Od dob Augustových se ujalo datování:
    od založení Říma - ab Urbe conditā (a.U.c.), což odpovídá našemu roku 753 př. n. l.



  PRAKTICKÁ POMŮCKA K VYPOČÍTÁNÍ DATA

    Z latiny do češtiny:
  1. počítáme-li pomocí nón a id, připočteme k nim jeden den
  2. počítáme-li pomocí kalend, připočteme k počtu dní předcházejícího měsíce dva dny

V obou případech od získaného čísla odečteme počet dní římského datování.

a. d. VI. Non. Maias          (7 + 1) - 6 = 8 - 6   →   2. května
a. d. IV. Id. Aug.                (13 + 1) - 4 = 14 - 4   →   10. srpna
a. d. VII. Kal. Dec.            (30 + 2) - 7 = 32 - 7   →   25. listopadu

    Z češtiny do latiny :
  1. k nónám a idám přičteme jeden den
  2. v případě kalend k počtu dní daného měsíce přičteme dva dny

V obou případech od získaného čísla odečteme počet dní českého datování.

3. dubna            (5 + 1) - 3 = 6 - 3   →   a. d. III. Non. Apr.
10. července      (15 + 1) - 10 = 16 - 10   →   a. d. VI. Id. Iul.
28. října             (31 + 2) - 28 = 33 - 28   →   a. d. V. Kal. Nov.
  Nahoru