• Latina
    Zde naleznete výslovnost a přízvuk latinských slov. V našich zemích jsme si zvykli na výslovnost latiny středověké , která je většinou shodná s grafickým záznamem. Naproti tomu Němci užívají výslovnost klasické doby Cicera a Italové a Francouzi vyslovují podle pravidel italštiny a francouzštiny. A tak latinsky psané jméno Cicero my čteme [cicero], Němci [kikero], Italové [čičero], Francouzi [sisero] a Angličané [siserou].

  • Římský kalendář
    Ačkoli to není příliš známo, Staří Římané nepoužívali stejný kalendář, jaký máme dnes. Jejich rok měl sice stejné měsíce jako máme my, ale datování se od toho našeho značně lišilo. 

  JAZYK STARÉHO ŘÍMA
    Latina patří mezi jazyky indoevropské, stejně jako např. řečtina, jazyky románské, germánské a slovanské. Původně se tímto jazykem mluvilo při dolním toku Tiberu na ˙zemí Latia, kde sídlili Latinové (odtud název), ale postupně se s vítěznými výboji Římanů šířil i jejich jazyk.
    Z řeči, kterou mluvili prostí lidé v Itálii, vznikla na rozdíl od spisovné latiny latina mluvená. Z živé lidové latiny, přizpůsobující se stále svému prostředí, se časem vyvinuly jazyky románské, naproti čemuž spisovná latina ustrnula. Neznamená to však, že se neměnila.
    Vrcholu gramatické dokonalosti dosáhla spisovná latina na přelomu letopočtu a byla pak až do pádu Římské říše  nejvýznačnější kulturní řečí. Poté ztratila svou čistotu, stala se ˙ředním jazykem katolické církve a začala se různit nejen podle zemí, ale i u jednotlivých autorů. Význam slov se posunul,  na základě jednotlivých národních jazyků začala vznikat nová slova a ve stavbě hlavních vět se zjednodušila mluvnice. Z klasické latiny se stala latina středověká, která se prostřednictvím církve dostala i k nám.
    U jednotlivých národů se výslovnost latiny značně liší, proto je v poslední době snaha celosvětově ji sjednotit, a to na podkladě její klasické podoby.


Římská říše za své největší expanze
(klikněte pro zvětšení)