Protosinajština, také známá jako protokanaánština, byla první souhláskovou abecedou. Už zběžný pohled na její znaky prozrazuje její egyptský původ. Původně se mělo za to, že byla kolem roku 1 700 př.n.l. Sinaj dobyta Egypťany a západosemitské obyvatelstvo bylo ovlivněno egyptskou kulturou a převzalo několik hieroglyfických znaků (cca 30) k zaznamenávání vlastního jazyka. Nedávné vykopávky v samotném Egyptě však tento scénář poněkud pozměnily. V horním Egyptě byly nalezeny nápisy datované do roku 1 900 př.n.l. psané písmem připomínajícím protosinajštinu a vedle nich také egyptsky psané texty mluvící o semitsky mluvících lidech žijících v Egyptě (pro bližší informace viz The New York Times on the web).

Bez ohledu na to kdy a kde se uskutečnilo přejetí egyptských znaků semitským jazykem, je proces samotný velmi zajímavý. Egyptské hieroglyfy už samy o sobě fonetické znaky mají (jako přídavek k logogramům), ale sinajští obyvatelé tyto fonetické znaky nepřejali. Místo toho si náhodně vybrali obrázkové egyptské znaky (jako hlava vola, dům, aj.) a přisoudili každému znaku určitou souhlásku. Jak ale rozhodli, který znak bude mít jaký význam? Jednoduše - tyto znaky jsou vždy obrázky věcí a první souhláska názvu té či oné věci vždy určovala, jaký zvuk znak představuje. Tomuto principu se říká akrografický systém.

Například slovo pro vola je 'alef, což je první znak v levém sloupci zobrazujícím protosinajštinu. Tento znak tedy představoval zvuk ['], tedy hlasový ráz (někdy také psáno [?]).

Protosinajština se rychle rozšířila do Kanaán, odtud její druhý název, protokanaánština, či staré kanaánské písmo.

Z protosinajštiny se také rychle vyvinula foiničtina. Liší se hlavně více lineárními (tedy hranatými) tvary znaků. Mimo této změny vzhledu vše zůstalo víceméně při starém. Z protosinajštiny se v raném stádiu vyvinula i jihoarabština, ačkoli se její písmena jak tvarem, tak pořadím od foiničtiny velmi liší.

V následující tabulce můžete porovnat protosinajskou, foinickou a řeckou abecedu.

 1   Toto řecké písmeno, které připomíná F, se nazývalo digamma a ve skutečnosti představovalo zvuk [w]. Existovalo ve všech starých řeckých písmech s výjimkou iónské varianty, která nakonec nahradila všechny ostatní.

 2   Toto řecké písmeno vypadající jako M bylo písmeno san. Objevovalo se v písmech z Korintu a Argosu a představovalo alternativu k písmenu sigma.

 3   Písmeno Q v řečtině opravdu nějakou dobu existovalo, a ještě než se stačilo zcela vytratit, bylo přejato Etrusky.

Jak jste si možná všimli, je přechod mezi těmito abecedy celkem plynulý. Pro podrobnější pojednání o všech abecedách můžete nahlédnout do sekce s názvem Abeceda

  Nahoru