Mayové psali jak pomocí logogramů (slovních znaků), tak fonogramů. Velmi často mají logogramy fonetické doplňky k usnadnění snadného rozpoznání logogramu.

Nejranější příklady mayského písma můžeme datovat do pozdní předklasické doby, což je kolem 400 př.n.l. První datované památky se však objevují až v 1. století n.l. Skvělým příkladem předklasického mayského písma je nefritová maska pocházející z Petén.


  DEŠIFROVÁNÍ MAYSKÝCH HIEROGLYFŮ
Celé to začalo biskupem jménem Diego de Landa, který se zaníceně zasazoval o zničení každé mayské knihy, která mu přišla pod ruku. Je však ironií osudu, že když psal svůj Relación de las cosas de Yucatán, zahrnul zde velmi zběžně velmi chybné „shrnutí“ mayských hieroglyfů. Patrně se domníval, že Mayové psali pomocí abecedy, a tak se zeptal svých domorodých informátorů, jak se v mayštině píše a, b, c a tak dále. Mayové však slyšeli hlásky „á“, „“, „“ (jak se a, b a c vyslovuje ve španělštině) atd., a tak mu samozřejmě dali piktogramy s těmito fonetickými hodnotami. Takže jinak řečeno, Landa zaznamenal malou část mayského slabikáře, takový mayský ekvivalent Rosettské desky.

Přestože tedy Landa dělal co mohl, aby zničil zbytky mayských písemných památek, poskytl nám bezděčně klíč k jejich znovuobjevení a dešifrování. Vlastně si tak tedy sám naběhl na vidle.

Další krok přišel, když byla v polovině 19. století mayská civilizace znovuobjevena Johnem Lloydem Stephensem a jeho talentovaným výtvarným asistentem Frederickem Catherwoodem. Nejenže se jejich knihy staly bestsellery, ale obrázky v nich obsažené byly (a stále jsou) neobyčejně přesné.

Největším „mayologem“ všech dob je však bezpochyby Sir Eric Thompson. Mezi jeho největšími příspěvky v tomto oboru patří jeho systematický katalog všech mayských hieroglyfů. Rozdělil piktogramy do tří skupin: přípony, hlavní znaky a portréty. Přípony zobrazují nejčastěji hlavy, jedná se o malé zkroucené piktogramy, zatímco hlavní znaky mají obvykle hranatý tvar. Portréty zobrazují obvykle hlavy lidí, bohů nebo zvířat a obvykle se mohou objevit jako přípony i jako hlavní znaky. Thompson dal každému znaku číslo, přičemž nejnižší čísla měly piktogramy nejčastěji se vyskytující v textech, kdežto ta nejvyšší čísla měly piktogramy vyskytující se nejméně. Přípony začínají číslem 1 a končí číslem 500. Hlavní znaky jsou od 501 do 999 a portréty od 1000 výše. Můžete se na tento katalog podívat na anglické stránce Maya Epigraphic Database.

Thomson měl však utkvělou představu, že jsou mayské hieroglyfy ideografické, což doslova znamená, že každý piktogram vyjadřuje abstraktní myšlenku. Těmito ideogramy byly podle jeho názoru hlavní znaky, zatímco přípony byly modifikátory ideogramu (jako čísla, verbální koncovky, plurály, atd.). Co se fonetiky týče, myslel si, že hlavním mayským způsobem jak něco „vyhláskovat“ byly rébusy. Landovu „abecedu“ považoval za naprostý omyl.

Druhou stranu mince reprezentoval Jurij Valentinovič Knorozov, který obhajoval fonetismus a objevil skrytý klíč v Landově práci. Nebyl však prvním, kdo obhajoval fonetický přístup k mayským hieroglyfům. Velký lingvista Benjamin Whorf se také už dříve pokoušel „přečíst“ mayské hieroglyfy, avšak neúspěšně, protože bral Landovu abecedu, jako by to byla skutečná abeceda. Až Knorozov si uvědomil, že je Landova abeceda pouze součástí mayského slabikáře a úspěšně identifikoval celou řadu slabičných piktogramů.

Co se obsahu textů týče, Thompson silně obhajoval esoterické vědy jako jsou astrologie či nesmyslná matematika. Tento pohled vycházel z jeho názoru, že Mayové byli mírumilovní kněží věnující se astronomii. Brzy se však objevily důkazy, že texty zaznamenávaly něco jiného než mayské vědecké poznatky.

Mexičan německého původu Heinrich Berlin identifikoval sadu piktogramů se stejnými příponami, ale různými hlavními znaky. Každý z těchto piktogramů se nejčastěji vyskytoval na jednom určitém místě, takže se dalo předpokládat, že každý z těchto piktogramů určuje nějakou polohu. Nazval je „Symbolické piktogramy“.

Asi největšího pokroku se však podařilo dosáhnout Taťáně Proskouriakovové, která zaujala k mayským památkám a textům na nich logický přístup. Všimla si, že jsou kamenné stély seřazené do skupin, přičemž mnoho ze zaznamenaných datumů v jedné skupině se zjevně nevztahuje k žádným náboženským ani astronomickým událostem. Datumy na těchto památkách ale po bližším prozkoumání odpovídaly  délce jednoho lidského života, a tak Proskouriakovová vytvořila teorii, podle které alespoň některé z mayských klasických textů zaznamenávaly život panovníka.

Jakmile byl jednou zahájen historický přístup, byl nesčetný počet piktogramů ztotožněn se životními událostmi jako je narození, přijetí úřadu, smrt, atd. Na začátku sedmdesátých let bylo poprvé možné vypracovat seznamy dynastií a panovníků. V přibližně stejné době začala být Knorozova fonetika obecněji přijímána a pokračovaly i další pokroky v dešifrování slabičných znaků. Když bylo k dispozici takové množství dešifrovacích prostředků, začaly v posledních 20 letech mayské texty pomalu vycházet na světlo. Od té doby jsou zde stále nové a nové objevy a každá práce vydaná před půl rokem už dnes může být dávno zastaralá…

  Nahoru