Slabičnému písemnému znaku se v japonštině říká kana. Existují dva soubory kana, a to hiragana a katakana.


  HIRAGANA
Tento písemný systém se používá ke psaní původních japonských slov. Pochází z raných literárních děl 8. století n. l., která používala čínské znaky pouze pro jejich fonetickou hodnotu.  Tomuto systému se říká manyogana, podle významného díla „Manyošu“. Znaky poté byly co do počtu eliminovány a zjednodušeny do sogany a následně do hiragany. Hiragana byla zprvu vzdělanými muži opovrhována, jelikož „ušlechtilým“ jazykem té doby byla čínština. Naopak ženy používaly hiraganu přednostně už od té doby, co se směly učit čínské znaky. Vrcholným dílem se stal Příběh Genji, první román světa psaný Paní Murasaki Šikibu během období Heian (795-1192). Toto rozdělení v závislost na pohlaví však nakonec vymizelo a hiragana byla přijata jako literární písmo.

Následující znaky jsou hlásky hiragany:

Pozn.: Y čteme jako [j]


  KATAKANA
Druhá sada japonských slabik se nazývá katakana. Původně to byla jen výslovnostní pomůcka pro čínské posvátné buddhistické knihy, a až později začala být používána i pro přípony, koncovky, či příklonky doplňující kanji užívané pro kořeny slov. V poslední době se začala používat se slovy nečínského původu.


Několik poznámek ohledně toho, jak některé znaky slabik znějí: (hiragana i katakana)

Znak    Výslovnost    Transkripce
si    [ši]    shi
ti    [či]    chi
tu    [cu]    tsu
hu    [fu]    fu


K těmto základním znakům se navíc používalo několik diakritických znamének ke změně významu souhlásky. Dvě šikmé pomlčky umístěné v pravém horním rohu znaku začínajícího na k, s, nebo t přemění neznělou souhlásku na znělou. (Jako příklad je uvedena hiragana, ale pro katakanu platí tato pravidla také.)

Zvláštní případ nastává u řady h. Malý kroužek vpravo nahoře změní souhlásku na p, kdežto dvojitá šikmá pomlčka značí změnu na souhlásku b.

Také pro psaní palatálních zvuků, jako je kyo ve slově „Kyoto“, se obvykle píše znak -i s požadovanou souhláskou následovanou znakem z řady y. Znak y se píše menší, aby se tak odlišil od zcela slabičných znaků.

V japonštině je možné napsat dvojitou souhlásku jako kk, ss, tt a pp. První z dvojice souhlásek je vždy označena malým znakem tsu.

A konečně, japonština má také dlouhé samohlásky jako aa, ee, ii, oo, uu. Způsob jakým jsou psány v hiroganě se značně liší od způsobu, jakým se píší v katakaně. V hiroganě se dlouhé samohlásky značí použitím slabičného znaku s příslušnou jednoduchou samohláskou. Yuu by se tedy psalo yu následované znakem u. Na druhou stranu v katakaně se nad všemi samohláskami píše pro označení jejich délky vodorovná čárka.

  Nahoru