Ačkoli devanágarí pochází z písma bráhmí, vyvinulo se do mnohem více plynulé formy. Devanágarí je používáno mnoha jazyky Indie, např. hindštinou nebo sanskritem, a mnoho jiných jazyků napříč Indií užívá místní varianty tohoto písma.

Pomocí devanágarí se zapisují především hindské posvátné knihy, o čemž svědčí také etymologie slova samotného. "Devanágarí" je slovo složené ze dvou kořenů: deva znamená "božství" a nágarí znamená "město". Dohromady to tak naznačuje písmo, které je jak náboženské, tak městské a kultivované.

V následující abecedě jsou v transkripci užity speciální symboly tak, aby byl zachován tradiční fonetický přepis sanskritu / devanágarí.

• ā, ī a ū jsou prodloužené verze [a], [i] a [u] (v češtině tedy á, í a ú)
• r a l jsou slabikotvorné formy [r] a [l] a užívají se tedy jako samohlásky (podobně jako v češtině např. ve slově "vlk"); čárka nad těmito písmeny opět znamená prodloužení
• ạm je nosové [a]
• ạh se vyslovuje jako [a] následované přídechem
• n s tečkou nahoře je zadopatrová nosovka (jako např. ve slově "banka")
• ñ se čte stejně jako ve Španělštině (tedy jako české [ň]), je to palatalizované [n]
• t, th, d a dh jsou retroflexivní (cerebrální) verze [t], [th], [d] a [dh]
• n je retroflexivní nosovka
• pokud za hláskou následuje h, dává této hlásce určitý přídech; [th] tedy čteme jako [t] následované proudem vzduchu
• v se někdy čte jako anglické [w] (jako např. ve slově "war"), a někdy jako klasické [v]
• ś se čte stejně jako české [š]
• s se vyslovuje jako [s], akorát že s jazykem zahnutým dozadu jako při vyslovování [r]

Následující tabulka ukazuje základní devanágaríjskou abecedu:

Každé písmeno v devanágarí má automaticky přiřazeno písmeno [a]. K napsání té samé souhlásky následované jinou samohláskou se k písmenu přidávají čárky tak, jako v následujícím příkladě:

Na koncích slov se navíc používá několik "diakritických znamének". K označení nosovky [-am] se nad písmeno přidává tečka, podobně jako je nad samotným písmenem [am]. Stejně tak k připsání [-ah] se napravo od písmene připíší dvě tečky, jak je tomu u písmene [ah].

Pokud slovo končí na souhlásku, je nutné vyznačit, že poslední písmeno nemá žádnou samohlásku. V tomto případě se pod písmeno připíše šikmá čárka zvaná virama. Písmenům, která pod sebou mají viramu se říká halanta.

Pro napsání několika souhlásek za sebou se písmena spojují několika způsoby, tomuto procesu se říká samyoga (což v sanskritu znamená "zapřažení"). V některých případech se jednotlivá písmena stále dají rozlišit, ale v jiných vytvoří spojení zcela nový tvar. Rozsah možností je velmi rozsáhlý, takže se v našem příkladě přidržíme jen stručného konceptu.