Bengálské písmo je odvozeno z abecedy Bráhmí. Je také blízce příbuzné s devanágaríjskou abacedou, ze které se začalo oddělovat kolem 11. století n.l. Současný vzhled bengálské abecedy se poprvé objevil roku 1778, kdy Charles Wilkins vynalezl knihtisk v bengálštině. Několik archaických písmen bylo dále upraveno během 19. století.

Bengálština má dva písemné styly: ten první se nazývá Sadhubhasa (umělecký jazyk) a ten druhý Chaltibhasa (běžný jazyk). Sadhubhasa je tradiční písemný styl založení na střední bengálštině 16. století, Chaltibhasa je naopak výtvorem až 20. století a je založena na řeči vzdělaných lidí v Kalkatě. Rozdíl mezi oběma styly není nijak velký a týká se především tvaru zájmen a skloňování sloves.

Bengálština používá sylabickou (slabičnou) abecedu, v níž mají všechny souhlásky přiřazenu jednu samohlásku, která má dvě možné výslovnosti. Zvolit, která výslovnost je ta pravá, není vždy jednoduché a občas se tato samohláska nevyslovuje vůbec.

Samohlásky se mohou psát buď jako nezávislá písmena, nebo použitím několika diakritických znamének, která se píší nad, pod, před nebo za souhlásku, k níž náleží.

Pokud se vyskytne několik souhlásek za sebou, používají se zvláštní spojená písmena. Písmena pro všechny souhlásky vyjma té poslední jsou v tomto případě redukována a neodmyslitelná samohláska se váže pouze na poslední souhlásku.


Bengálské písmo se používá ke psaní následujících jazyků:

  • Bengálština - východní indoárijský jazyk, který má kolem 211 milionů mluvčích v Bangladéši, v indickém státě Západní Bengálsko a také na Malawi, v Nepálu, Saudské Arábii, Singapuru, Austrálii, v SAE, Velké Británii a v USA

  • Ásámština - východní indoárijský jazyk, jímž mluví asi 15 milionů lidí v indických státech Ásam, Méghálaja a Arunáčalpradéš, také se jím mluví v Bangladéši a Bhútánu

  • Manipurština - je jedním z oficiálních jazyků indického státu Manipur v severovýchodní Indii a má kolem 1,1 milionu mluvčích. Patří do tibeto-čínské jazykové rodiny a má také svou vlastní abecedu.

  • Garo - tibeto-čínský jazyk, jímž mluví asi 500 tisíc lidí v okolí řeky Brahmaputry v indickém státě Ásam

  • Mundari - tento jazyk má kolem 850 tisíc mluvčích ve východní Indii, především v indické státě Bihár. Může být zaznamenáván jak bengálskou, tak také devanágáríjskou, orijskou či latinskou abecedou.

 

A opět, tak jako v jiných jihoasijských písemných systémech, následuje-li po souhlásce jiná samohláska než [a], připisují se k písmenům různé čárky tak, jak je ukázáno v následujícím příkladě:

  Nahoru