Svého času se aramejština, další jazyk vyvinutý z foiničtiny, rychle stala mezinárodním jazykem kupců, což vedlo k tomu, že Hebrejci začali v každodenním životě používat aramejštinu a starou hebrejštinu omezili pouze na náboženské účely (a příležitostní nápisy na mincích). Aramejské písmo přijaté Hebrejci začalo být rychle známo jako písmo židovské a díky tvaru svých písmen také jako ketab merubba, čili „hranaté písmo“. Následující tabulka ukazuje plnou verzi abecedy, avšak bez jakýchkoli později přidaných prvků.

Možná jste si všimli, že mají písmena kaf, mem, nun, pe a tzadi dva tvary. Druhý tvar se používá pouze pokud se písmeno vyskytne na konci slova.

Menší poznámka k výše uveřejněné tabulce:  fialová  písmena jsou latinským přepisem písmen hebrejských a jsou založená na fonetické transkripci. Tak například písmena, která pod sebou mají tečku, jsou důrazné souhlásky.

Hebrejská abeceda, tak jak byla přejata z foiničtiny, nereprodukuje všechny zvuky hebrejského jazyka, takže některá písmena představují více zvuků. Písmeno bet například může znázorňovat jak [b], tak [v]. Stejně tak pe představuje [p] i [f] a kap může být [k] i [x]. K rozlišení mezi těmito změnami se k písmenům přidává tečka zvaná dageš, aby se tak vyznačila písmena [b], [p] a [k].

Tak, jako ve všech jazycích odvozených z  protosinajštiny, ani ve staré hebrejštině, ani v židovských písmech se nezaznamenávají samohlásky. Když však začala být aramejština coby mluvená řeč více populární než hebrejština, bylo stále důležitější zaznamenávat i samohlásky. Byl tedy vymyšlen systém známý jako „matres lectionis“, v němž některá písmena představovala dlouhé samohlásky: 'alef představovalo [á], he značilo [ó] a [á], vav [ó] a [ú], a yod [é] a [í]. Matres lectionis však nebyl kompletní systém a kolem 9. stolení n.l. se k označení samohlásek vžil systém přidávání teček a čárek nad nebo pod písmeno zvaný nikkudim. Ten je známý jako „tiberský systém“, podle města Tiberias v Palestině, a byl přidán k matres lectionis jako součást hebrejského písemného systému.

Tiberský systém je ukázán v následujícím příkladě:


1.tato samohláska není přesně [o], ale může mít hodnotu mezi [a] a [] v závislosti na dialektu
2.tyto samohlásky jsou jako [ə], ale s mírným náznakem [e], [a] nebo [].

  Nahoru