Stejně jako geograficky blízká arménština, ani gruzínština nezapře vliv řečtiny, a to především co se řazení písmen týče, které už na první pohled pochází od Řeků ([a], [b], [g], [d], [e], atd.). I íránský vliv je však dobře patrný. Příkladem může být kulatý tvar písmen (zejména ve starověku) a velké množství sykavek, které jsou pozůstatkem Pahlavi, starověkého íránského písma.

Přesná datace gruzínské abecedy je předmětem mnohých debat. Nejranější vzorek pochází z 5. století n.l., což mnozí vědci považují za datum jejího vzniku, a připisují jej sv. Mesropovi, který také sestavil arménskou abecedu. Jiní však kladou její vznik už do 3. století př.n.l.

Nejranější gruzínské texty byly psány tzv. chutsurijským písmem a jednalo se převážně o duchovní díla. Během 13. století n.l. se začalo více používat jiné písmo, mkhedrulijské, a zcela nahradilo chutsurijské písmo, nyní již především v psaní světských textů. Někteří vědci tvrdí, že se mkhedrulijské písmo vyvinulo z jakési hranaté formy písma chutsurijského, ale jiní kladou jeho vznik daleko před něj.

Moderní gruzínština používá abecedu založenou na písmu mkhedrulijském, jak ukazuje následující tabulka:

Jedním zajímavým aspektem gruzínštiny (a vlastně všech kavkazských jazyků), je výskyt tzv. neznělých ejektiv, či glotalizovaných souhlásek. Tyto zvuky se značí "normální" souhláskou následovanou symbolem, který vypadá jako otazník nebo jako číslo 7 (např. [p7], [t7], [k7], atd.).

 

  Nahoru