Pozn.: V některých případech se bohužel tato stránka nezobrazuje celá. Pokud je to i váš případ a pokud si s tím nevíte rady, jednoduše klikněte sem a nezbývá než doufat, že se to spraví... (Tuto a další lekce jak se naučit psát hieroglyfy najdete v sekci Egypt.)


Hieroglyfické písmo je obrázkového charakteru a je nejstarší psanou podobou starověké egyptštiny. Je to písmo, se kterým je ztotožňována egyptská kultura, ale navzdory svému obrázkovému charakteru není písmem primitivním . Utváří plně rozvinutý písemný systém, pomocí něhož lze předat i složité sémantické informace. Jako takové není toto písmo o nic méně rozvinuté než naše abeceda.

Nejranější doložený výskyt hieroglyfických nápisů pochází z předynastického období, většinou ve formě krátkých písemných popisků na kamenných předmětech a keramice. Nejnovější známý výskyt tohoto písma se naopak nachází v chrámu Philae a pochází z roku 394 n. l.

I samotné písmo se v během let vyvíjelo. V průběhu času byly k jazyku přidávány nové a nové hieroglyfické znaky. Jako takový se počet hieroglyfů vyvinul ze 700 v období Staré říše až do počtu přes 6 000 za doby Ptolemaiovců.


  ORIENTACE ZNAKŮ
Hieroglyfické písmo je neobyčejně přizpůsobivé a bylo psáno jak v řádkách (vodorovně), tak ve sloupcích (svisle). Směr znaků se navíc mohl měnit, což znamená, že se mohlo psát jak zleva doprava, tak zprava doleva.


K nalezení směru a začátku textu existuje několik velmi jednoduchých pravidel:

  • Zaprvé, Egypťané nikdy nepsali zezdola nahoru přestože se mohlo stát, že byl znak napsán pod jiný, i když patřil nad něj. Důvody byly většinou estetické k získání dobrého rozvržení textu (bez ošklivých bílých mezer).

  • K nalezení směru písma je třeba se podívat na znaky se zřejmou přední a zadní částí (např. postavy lidí a zvířat). Tyto znaky jsou vždy hlavou otočené k začátku textu.

  • Pokud je text legendou k nějakému obrázku (např. na freskách), zobrazený bůh či osoba hledí na začátek svého textu. Hieroglyfické znaky jsou pak orientovány stejným směrem jako postava, kterou doprovázejí.

Tuto skutečnost ukazuje následující obrázek. Text A patří Nefertari, zatímco text B náleží Thovtovi. Všimněte si orientace znaků.


  USPOŘÁDÁNÍ ZNAKŮ
Vzhled textu představoval důležité kritérium pro umístění znaků s ohledem na smysl. Staří Egypťané se pokoušeli eliminovat prázdná místa v textu jak jen to šlo (horror vacui). K tomuto ˙čelu rozdělovali řádky na čtverce, do nichž byly znaky rozvrženy. Např. výraz pro "krásný" by se nikdy nepsal jako v příkladě (a), ale spíš jak je ukázáno v příkladě (b), kde je nádherně rozvrhnutý čtverec.



  EGYPTSKÉ ZNAKY

Hieroglyfy lze rozdělit do dvou kategorií: znaky s obrázkových významem (ideogramy) a znaky s fonetickým významem (fonogramy).

  • Ideogramy
    Ideogramy jsou znaky, které znázorňují zakreslený předmět. Jsou to přímé příklady předmětů či dějů. Některé znaky mají symbolickou hodnotu, např. žezlo značí moc. Hieroglyfy níže jsou jasnými příklady ideogramů.

    (a) obličej                (b) běhat, chodit                (c) dům                (d) kachna

    Ideogramy mohou znázorňovat předmět nebo konkrétní pojmy. Nehodí se však k vyjádření abstraktních pojmů jako syn, láska nebo veliký. Ke znázornění takových pojmů zavedli Egypťané užívání fonogramů (prostředek k zaznamenávání zvuků jako v psaném slově).

  • Fonogramy
    Fonogramy jsou znaky, které vyjadřují zvuk bez jakéhokoli dalšího vztahu k předmětu, který znázorňují. Např. výraz pro slovo "syn" zní jako výraz pro slovo "kachna". Znak kachny je tedy užíván pro obě slova v závislosti tom, zda je v kontextu použit jako fonogram (syn) nebo jako ideogram (kachna). Jako takové jsou fonogramy znaky, které nemají žádný ideogramický význam, ale jsou užívány jen ke znázornění skupiny hlásek.
        Hieroglyfické znaky mohou mít význam jedné, dvou nebo více souhlásek. V hieroglyfickém písmu se samohlásky nezaznamenávaly.


K usnadnění hledání ve slovnících a umožnění čtení egyptských textů jsou hieroglyfické znaky obvykle přepisovány do naší abecedy (transkripce). Nedostatek samohlásek však mluvení egyptštinou značně znesnadňuje. Aby se obešel tento problém, užívají se následující pravidla:

  • některé souhlásky se vyslovují, jako by to byly samohlásky

  • jiné souhlásky jsou spolu propojeny písmenem "e"

Tímto způsobem dospějeme ke slovům, které jsou spojeny samohláskami. Např. transkripce výrazu pro slovo "krásný" je nfr. K usnadnění výslovnosti těchto tří souhlásek je spojíme dohromady písmenem "e", čímž vznikne nefer.

Naše výslovnost nemá s  původní výslovností egyptštiny očividně nic společného; je to pouze ˙mluva k usnadnění komunikace mezi námi, novodobými lidmi.


  Nahoru