Mezopotámie je už tradičně spojována s nejstaršími civilizacemi světa jako byl slavný Babylon či mocná říše Asyřanů. Mezi neodmyslitelné znaky těchto civilizací patří mimo jiné klínové písmo. Už jméno "klínové písmo" je samo o sobě více než výstižné, a tak si lidé často myslí, že jde o jeden jediný písemný systém. Ve skutečnosti se však pod tímto pojmem skrývá hned několik písemných systémů včetně logoslabičných, slabičných a abecedních. Název "klínové písmo" má svůj původ právě ve svém vzhledu, a tak můžeme každé písmo, jehož znaky připomínají klínky, v podstatě nazvat písmem klínovým.

Klínovým písmem bylo zaznamenáváno spoustu jazyků včetně semitštiny či jazyků indoevropských. Nejvýznamnější klínová písma jsou následující:

Klínové písmo používali k zaznamenávání svého jazyka i Elamité, Eblaité, Hittité, Hurrianci či Utartiánci.


HLINĚNÉ TABULKY - POČÁTKY KLÍNOVÉHO PÍSMA
    Nejranější ukázky mezopotamského písma můžeme najít koncem 4. tisíciletí př.n.l. a spadají časově i místně do doby rozvoje městských center jako byly Uruk, Nippur, Susy nebo Ur. Tyto rané záznamy se týkaly zcela výlučně ˙četnictví a uchovávání záznamů.

Klínové zápisky se však ve skutečnosti vyvinuly z jiného početního systému, který se používal už pět tisíc let před tím. Jednalo se o hliněné tabulky používané v Mezopotámii už od roku 8 000 př.n.l. pro zaznamenávání počtu zboží či dobytka.

Tyto hliněné tabulky byly vlastně prostorové geometrické ˙tvary. Existují dva druhy hliněných tabulek - prosté a komplexní. Prosté tabulky jsou starší, jejich vznik spadá již do roku 8 000 př.n.l. a jejich rozšíření bylo velmi velké - můžeme je nalézt v dnešním Turecku, Sýrii, Izraeli, Jordánu, Iráku a ═ránu, a to jak na vesnicích, tak ve větších městech. Jedná se o jednoduché geometrické tvary jako koule, disky, kužely, čtyřstěny a válce. Naproti tomu komplexní tabulky jsou zdobeny zářezy a začaly se objevovat až ve 4. tisíciletí př.n.l. ve velkých městech v jižní Mezopotámii.

Denise Schmandt-Besseratová vyvinula teorii, podle níž byly obě skupiny tabulek používány pro uchovávání záznamů. Prosté tabulky, které jsou starší a jejich rozšíření větší, byly nejspíše užívány k zaznamenávání počtu zemědělských plodin, např. zrna nebo obilí. Komplexní tabulky byly naopak používány k zaznamenání druhotně vyráběného zboží, které se objevilo až když začala sumerská města rapidně nabírat na velikosti a vznikl zde vzkvétající nezemědělský průmysl. Také jeden z nejranějších příkladů komplexních tabulek byl nalezen v chrámu Inanny, sumerské bohyně lásky a plodnosti, ve městě Uruk. To naznačuje, že zřízení chrámu používalo hliněné tabulky k zaznamenání zboží vyrobeného pro chrám.

Často najdeme více tabulek, a to dokonce více typů tabulek, v jediném zápisu. Vyvstává zde tedy otázka, jak uchovávali Mezopotámci více tabulek pohromadě bez toho, aby je poztráceli. Jednou z odpovědí byly obálky, kdy se tabulky zapečetily do velké duté koule vyrobené z proutí a hlíny. Tento způsob se používal především pro jednoduché tabulky. Dalším řešením, používaným především pro komplexní tabulky, bylo přivázání tabulek k protáhlému tvrdému kousku hlíny zvanému bulla, který na sobě většinou měl otisky pečetí.

A jak vlastně archeologové vědí, co tyto tabulky představují? Z mnoha tabulek, především těch komplexních, se později vyvinuly klínové znaky. Například tabulka se znakem disku a několika křížky se později vyvinula do klínového znaku ovce.

Jednou z klíčových věcí, která vedla k přechodu od trojrozměrných tabulek k vyrytým znakům, bylo to, že zapečení tabulek uvnitř obálky znemožňovalo ihned spočítat, kolik tabulek vlastně v obálce je. Východiskem bylo před zapečetěním obtisknout tabulky na vnější stranu obálky (dokud byla hlína stále měkká). Tři obtisky tedy znamenaly tři tabulky.

Postupem času se od vkládání tabulek do obálek zcela upustilo a používaly už pouze obtisky. Komplexní tabulky se připojovaly také, ale místo jejich obtiskování do hlíny používaly staří Sumerové rydla k vytvoření klínových značek v hlíně, které představovaly danou tabulku. Také místo toho, aby se jeden znak psal třikrát k označení tří položek, začali písaři k označení množství používat znak pro zrno, ze kterého se nakonec stal pouze jednoduchý klín. Klín začal označovat "jeden" a kroužek "deset". Když chtěl tedy písař zaznamenat pět ovcí, obtiskl pětkrát klín a poté napsal znak ovce.

Od tohoto začátku se sumerský písemný systém dále vyvíjel a stalo se zněj něco víc než jen početní nástroj. Ale to už je jiný příběh...

 

  Nahoru