PŮVOD ČÍNSKÉHO PÍSMA
Většina lingvistů věří, že bylo v Číně vynalezeno písmo během druhé poloviny 2. tisíciletí př.n.l. a že neexistuje žádný důkaz o převzetí písma od nějaké jiné kultury. Nejranější rozpoznatelný příklad psané čínštiny datujeme do let 1500-1000 př.n. l. (dynastie Šang) a byl psán na býčí lebky a želví krunýře, tedy "věštecké kosti".

V roce 1899 si vědecký pracovník Wang Yirong z Pekingu všiml symbolů připomínajících písmo na některých "dračích kostech", které bývaly předepisovány v lékárnách. V té době byly "dračí kosti" v čínské medicíně používány celkem často, samozřejmě to ale byly většinou kosti zvířecí. Mnoho jiných "věšteckých kostí"  bylo nalezeno v ruinách hlavního města dynastie Šang, blízko Anyang na severu provincie Che-nan (Henan).

Písmo těchto "věšteckých kostí" je známo jako 甲骨文 (jiaguwen) - doslovně "písmo válcových kostí". Tyto kosti byly používány pro předpovídání budoucnosti, což se provádělo tak, že se kost vystavila vysoké teplotě a ze vzniklých prasklin v její struktuře se odvozovaly odpovědi na nejrůznější otázky. Většina otázek se týkala lovu, válečných tažení, počasí či výběru data šťastných dnů a svátků.

  

Sbírku věšteckých kostí můžete nalézt v National Palace Museum (Národní palácové muzeum) poblíž Taipei. (Tato stránka je v čínštině, ale můžete se přepnout i do angličtiny, němčiny či francouzštiny. Tedy pokud to potřebujete. )

Archeologové v Číně rovněž nalezli mnoho úlomků neolitické keramiky, z níž nejstarší můžeme datovat až do roku 4800 př.n.l., která je popsána symboly, jež také můžeme považovat za druh písma. Žádný z těchto symbolů se však nepodobá znakům dynastie Šang a jejich dešifrování je vzhledem k malému počtu vzorků v nedohlednu.


  ETAPY ČÍNSKÉHO PÍSMA
Čínština je neskutečně starým písemným systémem. Ještě pozoruhodnější však je, že během 3500 let své existence prošla jen relativně mála změnami, které bychom mohli rozdělit do čtyř hlavních fází:

  • Jiaguwen, čili Věštecká kost. Toto je nejranější forma čínského písma, která byla nejspíše užívána během střední a pozdní vlády dynastie Šang (cca 1500 až 1000 př. n. l.). Toto písmo se nejčastěji rylo na želví krunýře a kosti zvířat používané pro předpovídání budoucnosti na panovnickém dvoře. Dnes vědci využívají těchto věšteckých kostí k určení doby vlády panovníků dynastie Šang.

  • Da zhuan, čili Velká pečeť. Toto písmo se používalo za vlády pozdní dynastie Šang a západní Čou (1100 až 700 př.n.l.). Narozdíl od jiaguwen, které se psalo na kosti, můžeme da zhuan většinou najít na odlitých bronzových nádobách.

  • Xiao zhuan, čili Malá pečeť. Toto elegantní písmo je přímým předchůdcem moderní nezjednodušené čínštiny. Dodnes se používá v krasopise a krajinomalbách.

  • Li šu, čili Úřední písmo. Toto je v podstatě moderní čínské písmo. Ačkoli pravděpodobně vzniklo už kolem roku 500 př.n.l., začalo se ve větší míře užívat až za vlády dynastie Han, kdy bylo pro potřeby byrokracie zapotřebí vhodnějšího písma k zaznamenání státních záležitostí. Největším rozdílem mezi tímto písmem a jejím předchůdcem je, že je Li šu plynulejší, a tedy mnohem více vhodné pro štětec nebo pero.


Tato tabulka ukazuje vývoj deseti čínských znaků v průběhu času:

Pozn.: Výslovnost slov v moderním jazyce je na levé straně tabulky. Fonetické znaky v závorkách zobrazují rekonstruovanou výslovnost slov ve staré čínštině (cca 400 př. n. l.).

  Nahoru