Písemný systém Aztéků je velmi elementární, jeho základ tvoří soubor kalendářních znaků a dvacítková číselná soustava. Jako jiné národy střední Ameriky používali Aztékové 260-denní náboženský kalendář, kterému se v jazyce Nahuatli říkalo tonalpohualli. Tonalpohualli jsou v podstatě dva souběžné kalendáře a do sebe zapadající koloběhy, jeden dvacetidenní (značený „denními symboly“) a druhý třináctidenní (značený čísly zvanými „koeficienty“). Na následujícím obrázku je zobrazeno 20 denních symbolů aztéckého náboženského kalendáře. Názvy v jazyce Nahuatl jsou  červené  a jejich český význam  černý .

    Pozn.:
  • C se v přepisu aztéčtiny vyslovuje jako [k], výjimkou je kombinace CE a CI, která se vyslovuje [se] a [si]; např. calli - [kali], ocelotl - [oselotl]

  • jako [c] se vyslovuje kombinace TZ ; např. itzcuintli - [ickuintli]

  • CH se ve všech případech vyslovuje jako [č]; např. tochtli - [točtli]

  • X se vždy vyslovuje jako [š]; např. xochitl - [šočitl]

  • H je většinou neznělé a nevyslovuje se; např. tonalpohualli - [tonalpoualli]

  • QU se vyslovuje jako [k]; např. miquitzli - [mikicli]


Datum v tonalpohualli se skládá z denního symbolu a koeficientu. Např. první den 260-denního cyklu by tedy byl 1. Cipactli, a protože se denní symboly i koeficienty posouvají vpřed, dalším by byl 2. Ehecatl. Tak to pokračuje až do 13. Acatlu, kdy se cyklus koeficientů vrací na 1. Proto by dalším dnem byl 1. Ocelotl. Taktéž po dosažení posledního denního symbolu o 7. Xochitlu se cyklus vrací zpátky na první symbol a dalším dnem by byl 8. Cipactli.

Aztékové měli také 365-denní sluneční kalendář zvaný xiuhpohualli, složený z 18 měsíců po 20 dnech a nešťastným pětidenním obdobím na konci roku. Do rukopisů a na pomníky však Aztékové data v solárním tvaru nezaznamenávali. Navíc jako jiné středoamerické kultury, také Aztékové využívali Kalendářní řadu, 52-leté období vzniklé propojením 260-denního a 365-denního cyklu. Rok v Kalendářní řadě byl pojmenován po posledním dnu tonalpohualli posledního měsíce xiuhpohualli daného roku. V důsledku toho, jak toto počítání vycházelo, mohly být součástí jména roku jen čtyři symboly, a to Calli, Tochtli, Acatl, a Tecpatl, proto se jim také říkalo „nositelé roků“. Nositele doprovázely koeficienty o rozsahu od 1 do 13. Pro rozlišení roků Kalendářní řady ode dnů 260-denního kalendáře se symboly kreslily do obdélníkové „kartuše“. Názorný příklad můžeme nalézt v Telleriano-Remensiském kodexu, dokumentu sepsaném po dobytí Aztécké říše Španěly, avšak stále v době, kdy bylo vědění předkolumbijské kultury ještě živé. V tomto dokumentu jsou Aztécké roky přepočítány na západní gregoriánské.


Další příklad značení roků můžeme také nalézt na korunovačním kameni Motecuhzomy Xocoyotzina (Montezumy II.), který je vystaven v  Chicagském Institutu Umění.

 

Nahoru