Ke kalendářním a číselným symbolům používali Aztékové ke psaní jmen osob, názvů míst a historických událostí řadu obrázkových logogramů. V Kodexu Mendoza existuje například mnoho záznamů o dobývání jiných měst aztéckou armádou. K ukázání toho, že bylo město dobyto, je jméno města napsáno vedle symbolu pro slovo „dobýt“, tedy chrámu (pyramidy) s hroutícím se vrcholem obklopené kouřem a plameny . V následujícím příkladu je ukázáno dobytí starověkých měst Colhuacan a Tenayucan. Pro zdůraznění jsou navíc aztéčtí válečníci vyobrazeni se zajatci.


Jelikož jsou aztécká jména většinou složena ze slov jazyka Nahuatl, píší se často jako skupiny obrázkových logogramů, které tvoří kořen slova. Jména však občas obsahují i fonetické části ve formě rébusů, aby tak buď umožnily čtení, nebo zjednodušily psaní celého slova.

Následující příklad je malý soubor toponymů (názvů míst) tak, jak je můžeme nalézt v rozličných pokolumbijských rukopisech. První řádka příkladů jsou jména psaná většinou pouze obrázkovými logogramy.

  • Chilapan - z chilli + apan, což znamená „u vod Čile“. Obrázek chilli papričky vyjadřuje první kořen chilli, zatímco voda v průplavu znázorňuje zakončení apan, což znamená „místo, kde je voda“.

  • Colhuacan - z colhua + can, což znamená „pokroucený kopec“. Jméno je zřetelně znázorněno zakrouceným vrcholkem kopce.

  • Ocelotepec - z ocelotl + tepec, což znamená „hora ocelota“. Ocelot je kočkovitá šelma běžná v Severní i Střední Americe a je zde znázorněna svou hlavou. Navíc je v jazyce Nahuatl slovo can synonymum ke slovu tepec, proto jsou také obě slova znázorněna stejným symbolem.

  • Coatlan - z coatl + tlan, což znamená „místo hojné hady“. Zde se setkáváme s prvním příkladem použití fonetických součástí. Zuby se v jazyce Nahuatl řeknou tlantli, soubor zubů se tedy obvykle čte tlan, což je v jazyce Nehuatl přípona znamenající „místo hojné“.

  • Coatzinco - z coatl + tzin + co, což znamená „malý Coatlan“. Zakončení tzinco je foneticky vyjádřeno spodní částí skrčeného muže, což ve skutečnosti znamená „hýždě“. „Hýždě“ se v jazyce Nahuatl řeknou tzintli a příhodně tedy tvoří slabiku tzin.

  • Ahuacatlan - z ahuacatl + tlan, což znamená „místo hojné avokády“. Zakončení tlan je zde znovu vyjádřeno souborem zubů, tentokrát však začleněným do avokádovníku.


Následující příklady mají rozsáhlejší využití fonetických částí v podobě rébusů.

  • Capulteopan - z capulli + teopan, což znamená „sousední chrám“. Slovo „chrám“, teopan, je snadno popsatelné, ale „sousedství“, capulin, je těžší si představit. Rébus využívá skutečnostu, že je slovo capulli foneticky podobné slovu capulin, což je mexická rostlina příbuzná naší třešni. Nakreslením stromu capulin je tedy vyjádřen zvuk capul.

  • Mapachtepec - z mapach + tepec, což znamená „kopec mývala“. Místo kreslení mývala, který se v jazyce Nahuatl řekne mapach, se spolu zobrazí ruka (maitl) a kus mechu (pachtli). Když vezmeme první slabiky obou slov /ma/ a /pach/, dostaneme mapach.

  • Miacatla - z mitl + aca + tla(n), což znamená „místo hojné šípy“. Obrázek šípu, mitl, vyjadřuje první část slova logograficky. Zakončení acoatla je vyjádřeno foneticky znázorněním píšťaly, v jazyce Nahuatl acatl.

  • Amacoztitlan - z amatl + cozti + tlan, což znamená „místo hojné žlutými papíry“. Pojem „žlutý papír“ je vyjádřen žlutým obdélníkem uprostřed ostatních znaků. Voda, atl, dole je použita foneticky k vyjádření samohlásky /a/, což potvrzuje výslovnost „amacoztli“. Soubor zubů nahoře vyjadřuje foneticky  zakončení tlan.

  • Pantepec - z pan + tepec, což znamená „na hoře“. Částice pan znamená „na“, což znázorňuje obrázek vlajky, v jazyce Nahuatl pantli.

  • Tepechpan - z tepexitl + pan, což znamená „nad skalním útesem“. Fonetické složky jsou zde  tetl a petlatl, což se dohromady blíží počátečnímu tepech. Konečná slabika pan je vyjádřena obrazně umístěním domu nad tepech, efektivně tak tedy vyjadřuje spojení „nad skalním útesem“.


Po takovém množství různých příkladů se může zdát, že neexistoval žádný jednotný systém čtení jmen. Symbol „hora“ mohl znamenat can i tepec. Neexistovala žádná důsledná pravidla, jak číst skupinu symbolů a občas se také mohlo jednat o rébusy. Ačkoli je k „přečtení“ některých jmen třeba znalost jazyka Nahuatl, většina z nich se dá přečíst i nezávisle na něm. Z toho vyplívá, že šlo o písemný systém, který nedovedl zaznamenávat lidskou řeč, ale sloužil více coby mnemotechnická pomůcka. Navzdory takovým omezením museli Středomexičané bezpochyby vytvořit nespočet rukopisů s podnětnými záležitostmi tak různorodými jako bylo časoměřičství, astronomie a astrologie, mytologie, rodokmeny a historie, což svědčí a síle jejich psaného slova.

 

Nahoru