Obecně řečeno existují dvě varianty arabské abecedy: kufština a naskhi. Kufské písmo je hranaté, což je nejspíše důsledek psaní na tvrdé materiály jako bylo dřevo či kámen, zatímco písmo naskhi je mnohem kulatější. Kufské písmo se zdá být starší, jelikož bylo běžné v rané historii Islámu a bylo používáno v nejranějších opisech Koránu. Následující obrázek je příkladem kufského písma. Je to část pamětní desky z 11. století n. l. nalezené ve španělském Toledu (které bylo svého času pod nadvládou Arabů).


Kolem 11. století n. l. se objevilo písmo naskhi a postupně kufské písmo zcela nahradilo. Stalo se nejoblíbenějším písmem pro opisování Koránu, světských i osobních rukopisů. Bylo to právě písmo naskhi, ze kterého se vyvinul dnešní styl arabského písma.


Následující tabulka představuje arabskou abecedu v písmu naskhi.

Pozn.: Pozor! Arabské písmo se narozdíl od naší latinky píše zprava doleva.

Jednou ze zajímavostí arabštiny je několik různých podob každého písmene. V závislosti na tom, kde se ve slově písmeno nachází, může být v začáteční podobě (na začátku slova), konečné podobě (na konci slova), nebo v prostřední podobě (kdekoli jinde). Pokud je navíc slovo složeno jen z jednoho písmena, užívá se izolované podoby.

Jako jiné písemné systémy odvozené z protosinajštiny nemá arabština písmena pro samohlásky. Existuje však způsob jejich značení. Krátké samohlásky jsou znázorněny diakritickými znaménky nad nebo pod písmenem (viz níže). Dlouhé samohlásky jsou znázorněny použitím kombinace diakritických znamének krátkých samohlásek a písmen alif, wa:w a ya: (k vyjádření zvuků [a:], [u:], a [i:]). (V následujícím příkladu si všimněte, že velký bod není diakritickým znaménkem, ale součástí písmene nun.)


Arabština má navíc ke znaménkům samohlásek ještě několik dalších diakritických znamének. Hamza, která vypadá jako písmeno C, označuje fonetický ráz (dříve vyjadřovalo fonetický ráz písmeno alif, ale později se spíš stalo jen nosičem samohlásky ve slovech, která samohláskou začínala). Hamza vyžaduje „usazovací“ písmeno (jako alif, ale může jím být i wa:w a ya:) na které by se upevnila. Dalším diakritickým znaménkem je suku:n, které vypadá jako kroužek. Suku:n je umístěno na vrcholku písmene a označuje, že nad písmenem chybí samohláska. A konečně, diakritické znaménko shadda, které se podobá W, znázorňuje zdvojení souhlásky.


A konečně, arabština užívá desítkovou číselnou soustavu:



A nakonec ještě jedna malá ukázka textu:

Přepis:

Překlad:
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Jsou obdařeni rozumem a svědomím a měli by se jeden ke druhému chovat v duchu bratrství.
(První článek z Listiny základních lidských práv a svobod.)

 

Nahoru